Pljučnik Azurea

Plicník Azurea je typická rostlina podrostu, proto mu nejvíce svědčí polostín až stín. V přírodě roste ve světlých lesích, takže v zahradě bude prospívat pod korunami stromů nebo v blízkosti keřů, které mu poskytnou ochranu před přímým poledním sluncem. Plné slunce by mohlo popálit jeho listy a příliš rychle vysušit půdu.

Této trvalce se nejlépe daří v hlinité, propustné a humózní půdě. Klíčové je, aby půda nevysychala, ale zároveň nebyla trvale rozbředlá. Plicník miluje organickou hmotu, takže mu uděláte velkou radost, pokud do země při výsadbě přimícháte vyzrálý kompost nebo listovku.

Plicník není náročný na průmyslová hnojiva. Nejvíce mu prospějete přirozeným organickým hnojením. Na jaře nebo na podzim k rostlinám přihrňte vrstvu listovky (zetlelého listí) nebo kompostu. To zajistí nejen živiny, ale také udrží potřebnou vlhkost v půdě.

Po odkvětu se rostlina může zdát unavená a staré listy mohou nevypadat hezky. To je přirozený proces. Doporučujeme staré listy a zbytky květenství ostříhat. Následně rostlinu dobře zalijte. Plicník zareaguje tím, že vyraší nové, svěží trsy listů, které budou zdobit záhon po zbytek sezóny až do zimy.

Ano, je to možné, pokud mu zajistíte stín a pravidelnou zálivku. V nádobách zemina vysychá mnohem rychleji než na záhoně, na což je plicník citlivý. Ujistěte se, že květináč má odtokové otvory a použijte kvalitní substrát s příměsí kompostu.

Protože letní olistění nemusí být tak husté jako to jarní, je skvělé vysazovat plicník ve smíšených skupinkách. Výborně si rozumí s:

• Jarními cibulovinami (sněženky, bledule), které kvetou ve stejnou dobu.

• Stínomilnými travinami.

Doporučený spon výsadby je 30 cm, což vychází přibližně na 9 až 12 rostlin na metr čtvereční. Plicník roste v trsech, které se časem mírně rozrůstají, takže tento rozestup zajistí, že se porost hezky zapojí, ale rostliny si nebudou konkurovat.

Plicník Azurea má rád stále mírně vlhkou půdu (vláha 💧💧). Zálivka je důležitá zejména:

• Ihned po vysazení sazenice, než zakoření.
• V období suchého jara, kdy rostlina kvete.
• Po odkvětu, kdy rostlina regeneruje a tvoří nové letní listy.

Pokud je půda dostatečně humózní a stanoviště stinné, nebývá potřeba zalévat denně, ale zemina by neměla nikdy úplně proschnout na troud.

Ano, to je jeden z hlavních poznávacích znaků. Zatímco většina plicníků má listy s bílými nebo stříbrnými skvrnami, kultivar Pulmonaria dacica 'Azurea' má listy čistě zelené, kopinaté a bez skvrn. Díky tomu působí v záhonu klidnějším dojmem a nechává vyniknout modré květy.

Azurea je jedním z prvních poslů jara. Kvete obvykle v březnu a dubnu. Její květy dělají čest svému jménu – vykvétají v krásné azurově modré barvě, která se postupem času a stárnutím květu mění do purpurových až fialových tónů. Tato barvoměna vytváří na rostlině krásný dvoubarevný efekt.

Ano, velmi. Jedná se o plně mrazuvzdornou trvalku, která spadá do zóny 4a. Odolává teplotám až do -34 °C, takže v našich podmínkách bez problémů přezimuje bez nutnosti jakékoliv speciální ochrany nebo zakrývání.

Rozhodně ano! Plicník je významná medonosná rostlina. Protože kvete brzy na jaře, poskytuje jednu z prvních cenných pastv s nektarem pro včely, čmeláky a další užitečný hmyz, který se po zimě probouzí.

Ne, plicník není jedovatý. Naopak, je to rostlina, která se v minulosti hojně využívala v lidovém léčitelství. Je tedy bezpečná pro pěstování v zahradách, kde se pohybují děti nebo domácí mazlíčci.

Máme pro vás dobrou zprávu – plicník Azurea je velmi odolný a netrpí na choroby ani škůdce. Je to bezproblémová rostlina. Pouze pokud je na stanovišti extrémní vlhko a stín, mohou se výjimečně objevit slimáci, ale zdravá rostlina jim obvykle dobře odolává.

Nemusíte se bát, u plicníku to obvykle není příznak nemoci, ale přirozeného cyklu. Jarní listy splnily svou funkci a rostlina se „převléká“ do letního šatu. Pokud se vám staré listy nelíbí, jednoduše je odstřihněte u země a dopřejte rostlině zálivku. Brzy vyrazí nové, zdravé listy.

Ano, plicník patří mezi jedlé rostliny. Mladé jarní lístky se dají přidávat do jarních salátů nebo nádivek (podobně jako špenát). Květy jsou také jedlé a mohou sloužit jako krásná modrá ozdoba dezertů nebo salátů.

Nejjednodušším způsobem je dělení trsů. Protože je to dlouhověká trvalka, trsy se postupně rozrůstají. Stačí starší rostlinu (ideálně po odkvětu nebo na podzim) vyrýt, rozdělit rýčem na menší části a ty znovu zasadit. Rostlina se také na stanovišti sama přesévá.