Ivanjščica Christine Hagemann

Pro maximální trvanlivost (7–10 dní) sklízejte květy v okamžiku, kdy jsou plně otevřené a mají pevný, hladký středový terč. Pokud je střed již vypouklý a sype se z něj pyl, je květ příliš starý a ve váze brzy opadne. Vodu ve váze měňte každé 2–3 dny a seřízněte stonky.

Nebojte se nůžek! Jakmile první vlna květů odkvete, proveďte zpětný řez. Odstraňte odkvetlé stonky až u země. Tímto zásahem:

1. Podpoříte vitalitu rostliny.
2. Často docílíte opakovaného nakvétání (remontování) v pozdějším létě.
3. Rostlina se nebude vysilovat tvorbou semen.

Sazenice této kopretiny můžete vysazovat na jaře (od dubna do června) nebo na podzim (září až říjen). Pokud sázíte na jaře, ujistěte se, že již nehrozí silné přízemní mrazíky, nebo rostliny postupně otužujte. Podzimní výsadba by měla proběhnout dostatečně včas před příchodem zimy, aby rostlina stihla zakořenit. Důležité je sázet do dobře připravené, odplevelené půdy.

Tato kopretina je hvězdou venkovských a romantických záhonů. Skvěle vypadá v kombinaci s:

• Vysokými trvalkami: Stračky (Delphinium), Plamenky (Phlox), nebo Šalvěje (Salvia).
• Růžemi: Její bílé květy zjemňují výrazné barvy růží.
• Trávami: Pro modernější vzhled ji doplňte okrasnými trávami.
• Mákem: Vytvoříte tak efekt rozkvetlé louky.

Miluje slunce! Pro bohatou násadu svých plných bílých květů potřebuje plně osluněné stanoviště. Ve stínu pokvete málo, vytáhne se do výšky a bude náchylnější k nemocem. Půda by měla být běžná zahradní, humózní, ale hlavně propustná. Kopretiny nesnášejí trvalé zamokření.

Kopretina má ráda „zlatý střed“. Půda by neměla být ani přemokřená (hrozí hniloba kořenů), ani úplně vysušená na troud.

• Po výsadbě: Zalévejte pravidelně, dokud sazenice nezakoření.
• V létě: V horkých dnech zalévejte ráno nebo večer ke kořenům, nikoliv na listy.
• V zimě: Zálivku omezte, v zimě je pro ni nebezpečné spíše mokro než sucho.

Kopretiny nejsou extrémně náročné, ale pro bohaté kvetení živiny uvítají.

• Na jaře: Zapravte k rostlinám uleželý kompost.
• Před kvetením: Můžete přihnojit tekutým hnojivem pro kvetoucí trvalky (s vyšším obsahem draslíku a fosforu).
• Pozor na dusík: Přebytek dusíku způsobí bujný růst listů, ale rostlina bude méně kvést a bude náchylnější k poléhání.

Důvodů může být několik:

1. Příliš stínu: Kopretina potřebuje přímé slunce.
2. Přehnojení dusíkem: Rostlina tvoří jen listy na úkor květů.
3. Starý trs: Pokud jste kopretinu několik let nepřesadili, „unavila se“. Rozdělte ji a přesaďte.
4. Hloubka výsadby: Někdy vadí příliš hluboká výsadba, kořenový krček by neměl být utopený hluboko pod zemí.

Kopretina (Leucanthemum) obecně není považována za toxickou pro psy ani kočky. Je to bezpečná rostlina do zahrady, kde se pohybují zvířata. Přesto by zvířata neměla rostliny okusovat ve velkém množství, protože jakákoliv rostlinná hmota může citlivějším jedincům způsobit zažívací potíže, ale otrava nehrozí.

Nejčastější příčinou úhynu kopretin, zejména na těžších půdách, je zimní přemokření. Pokud máte jílovitou půdu, kořeny v zimě uhnijí. Doporučujeme při výsadbě přidat do jámy písek nebo štěrk jako drenáž. Další možností je, že rostlina byla příliš stará – kopretiny jsou tzv. krátkověké trvalky a potřebují pravidelné omlazování.

Kopretina 'Christine Hagemann' je celkem odolná, ale má dva hlavní nepřátele:

• Slimáci a plži: Milují čerstvě rašící jarní výhony. Hlídejte rostlinu v dubnu a květnu, případně použijte ochranu proti slimákům.
• Mšice: Mohou se objevit na poupatech a sát šťávu, což deformuje květy. Při napadení je opláchněte proudem vody nebo použijte přírodní postřik na bázi oleje či mýdla.

Odrůda 'Christine Hagemann' má velké, plné květy, které mohou být těžké, zejména po dešti. Ačkoliv má stonky poměrně pevné, v větrných polohách nebo při bujném růstu se vyplatí rostlině poskytnout kruhovou oporu nebo ji jemně vyvázat, aby se trs nerozvalil a stonky se nepolámaly.

Ačkoliv některé druhy kopretin (např. kopretina bílá - Leucanthemum vulgare) mají jedlé mladé lístky a květy používané do salátů, šlechtěná odrůda 'Christine Hagemann' se pěstuje výhradně pro okrasné účely. Není určena ke konzumaci, i když není přímo jedovatá. Někteří lidé mohou mít při kontaktu s listy citlivou reakci na kůži (kontaktní dermatitidu), proto citlivějším osobám doporučujeme při manipulaci rukavice.

Ano, jedná se o klasickou trvalku, která je v našich podmínkách mrazuvzdorná. Největším nepřítelem v zimě však není mráz, ale zimní vlhko.

• Zajistěte dobrou drenáž půdy.
• Na zimu můžete k trsům přihrnout trochu vyzrálého kompostu nebo chvojí, což ochrání kořenový krček před holomrazy.
• Suché stonky ostříhejte buď na podzim, nebo (lépe) až brzy na jaře, kdy poslouží jako přirozená ochrana.

Kopretiny stárnou poměrně rychle a po 3–4 letech začínají trsy řídnout a méně kvést. Omlazení proveďte dělením trsů:

1. Nejlepší čas je brzy na jaře (březen/duben) nebo na podzim.
2. Celý trs vykopejte.
3. Rozdělte jej rýčem nebo rukama na menší části (každá musí mít kořeny a rašící puky).
4. Dřevnatý střed starého trsu vyhoďte a zasaďte jen silné okrajové části na nové místo.